KONEC JEDNÉ ETAPY

Když jsem v říjnu 2019 přišla za vedením, že chci dát výpověď, předcházelo tomu období několika týdnů, kdy jsem to celé pořád zvažovala dokola, probírala ze všech stran, pracovala se strachem, že nic jiného neumím, obávala se změny, tížil mě strach co bude dál, vytvářela jsem si v hlavě domněnky, jak na to bude reagovat okolí…Ovšem celým svým srdcem i duší (a v té době i tělem – stále se objevovaly nějaké psychosomatické potíže) jsem už věděla a cítila, že změna je nevyhnutelná, že sice ještě nevím co bude dál, ale jistě vím, že ve školce na pozici vedoucí učitelky, už déle fungovat nemůžu.

Schůzka s panem ředitelem

A tak jsem si jedno říjnové odpoledne domluvila schůzku u pana ředitele. Srdce jsem měla až v krku a žaludek úplně na vodě, celá jsem se uvnitř sebe klepala, v rámci schůzky jsme nejprve probrali všechny důležité organizační záležitosti a když už se blížil závěr, přišla jsem z touhle zásadní informací a světe div se, i když byla pro pana ředitele překvapivá a samozřejmě komplikující situaci, naprosto mě chápal a respektoval mé rozhodnutí.

Protože jsem chtěla, aby vše proběhlo co nejvíce v klidu a hlavně s ohledem na „mé” děti z Motýlkové třídy, které budu opouštět, domluvili jsme se na ukončení ke konci měsíce ledna 2020. Celá situace se nakonec ještě změnila a místo jsem opouštěla na konci února 2020. Tak, vedení už bylo informováno a teď postupně s celou věcí obeznámit všechny zainteresované osoby…

Další na řadě byly mé kolegyně, potřebovala, jsem najít okamžik, kdy budeme všechny pohromadě, ideální příležitostí se mi stal vánoční večírek, všechny spolu, v příjemném rozpoložení a příslib volna blížících se vánočních svátků dával prostor pro vstřebání informace(později jsem se dozvěděla, že dal také naději, že si to přes vánoce ještě rozmyslím). Měla jsem velké štěstí, že kolegyně byly sice z mého rozhodnutí hodně zaskočené, každopádně i přesto chápaly mou situaci a podpořily mě.

A co na to rodiče

V naší mateřské škole, již několik let pořádáme individuální konzultace pro rodiče, jsou vypsané termíny a konkrétní časy, kam se rodiče zapisují a v rámci tohoto prostoru jsou podrobně informováni o svém dítěti, o plánovaných akcích MŠ, s ohledem na předškoláčky, které čeká v dubnu zápis do první třídy, tyto schůzky probíhají v lednu, tak aby vznikl čas s některými věcmi ještě pracovat a vše co nejlépe připravit a podpořit právě do konání zápisu v první třídě. Tyto individuální konzultace mi připadaly jako ideální příležitost, jak rodičům dětí z Motýlkové třídy osobně povědět a vysvětlit, že se blíží konec mého působení v naší mateřské škole.

Tímto okamžikem odstartovalo období neuvěřitelné a krásné zpětné vazby mé práce s dětmi a mého vedení mateřské školy. Rodičům patří mé obrovské DĚKUJI, protože zaprvé, respektovali mé přání, aby dětem ještě tuto informaci nesdělovali, že bych jim to ráda pověděla sama ve správný čas, zadruhé všichni chápali mé rozhodnutí a nikdo z rodičů v mé třídě neměl směrem ke mně žádné výtky a zatřetí se mi dostalo tolika podpory, pochopení a poděkování za mou práci, za můj přistup k dětem, informace o tom, jak mě mají děti rády, jak o mě doma mluví a upřímných slov i slz
ze stran maminek, které informace o mé odchodu opravdu hodně zasáhla.

Ještě než se přiblížil začátek února, dostalo se mi také poděkování od několika paní učitelek, které přebíraly děti z mé předškolní třídy v první třídě základní školy, pochvalovaly si připravenost dětí v oblasti počátků čtení, psaní, počítání, ale také schopnost a úroveň samostatnosti a práce ve dvojicích i skupinových aktivitách. I tohle mě samozřejmě obrovsky hřálo u srdce a bylo pro mě ukazatelem, že jsem věci dělala správně.

Čas postoupil byla první polovina února a do školky se přišla dětem představit nová paní učitelka a tak bylo nevyhnutelné, dopředu děti informovat, že aby něco nového mohlo začít, musí také něco předešlého skončit.

Nejtěžší bylo vše oznámit dětem

Jestli, že předtím jsem byla nervózní, tak pro stav, který jsem zažívala v okamžiku, kdy jsem celou věc oznamovala dětem , nemám ani ta správná slova, ruce se mi třásly, hlas se mi chvěl, chtělo se mi plakat, ale nechtěla jsem plakat před dětmi, navíc celé jsem to pojala, jako motivaci, že budou mít novou paní učitelku, aby se těšily, takže slzičky by asi v tuhle chvíli nedávaly smysl.

Po celou dobu co jsem s dětmi pracovala, mě děti učily a ani v tuhle chvíli tomu nebylo jinak, dětem se dá říct zkrátka všechno, jen je třeba povědět
to tak, aby tomu mohly porozumět. Děti informaci přijaly, bylo jisté, že ještě přijde i smutné období, ale děti věděly a hlavně cítily, že se s nimi jedná narovinu a tak to přijaly, přirozeným způsobem.

Čas už pak běžel jako voda v řece, zbývalo nám s dětmi posledních společných čtrnáct dní a v rámci toho i organizace jednoho velkého maškarního bálu, který tradičně pořádala mateřská škola a kam chodilo kolem cca stodvaceti dětí. Organizačně jsme měli vždy s kolegyněmi vše zvládnuto
a zajištěno. Jenže některé věci se naplánovat nedají…

Na závěr ještě velké překvapení …a tak když už jsme převlečení za šmoulíky stáli ve společenském sále, program už běžel na plné obrátky
a najednou mi jedna maminka převlečená za šmoulu Poetu, vzala mikrofon z ruky, nestačila jsem se divit. Poeta složil báseň k mému odchodu, šmoula Koumák (další převlečená pomáhající maminka), přinesl obrovskou krabici, kterou jsme měla rozdělat, z ní na mě vyskočila přáníčka dětí z mateřské školky, od jednoho tatínka z řad rodičů jsem přebrala nádhernou květinu a ještě jsem dostala poukaz do jedné luxusní olomoucké restaurace, aby toho nebylo málo nakonec ještě pro mě celý sál za doprovodu kytary zazpíval píseň Vadí, nevadí.

Celá tahle nádherná akce pro mě byla obrovským poděkováním za mou práci, byla jsem překvapená, dojatá, vděčná a málem ukápla i slzička. S úžasem jsem sledovala, jak při tomto rozlučkovém ceremoniálu děti pozorují své rodiče a v duchu a pak i nahlas vyjádřila vděčnost nad tím, jak inspirujícím vzorem mohou rodiče pro své děti být.

Jsem vděčná, že jsem mohla být součástí tak naplňujícího okamžiku a děkuji za tak nádherné překvapení pro mou maličkost. A o mém rozloučení s dětmi si můžete přečíst v jednom z mých dalších článků.