PŘIPADÁ VÁM TO TROCHU POVĚDOMÉ ???

V dobré víře, že dětem pomůžu , že pro ně dělám to nejlepší, nebyla jsem ani trpělivá (nešlo to hned, pomohla jsem), ani důsledná (poházené hračky jsem ukládala nakonec sama do boxů) a stále jsem věci omlouvala tím, jsou ještě malí, že na to ještě mají čas… Na začátku mi vůbec nedošlo, že je to taková forma opičí lásky mezi paní učitelkou a dětmi ve školce, že je to CHYBA.

Řve teď všechno ve vás, co si to dovoluje, jaká chyba, co ta o tom ví?

Zkuste si dát šanci a přečíst si článek. Možná jsem udeřila hřebíček na hlavičku, právě tím slovem CHYBA, ta je totiž ještě velmi často vnímána jako něco negativního, jako selhání…

Když jsem v roce 2007 začala pracovat jako učitelka v mateřské škole, protože jsem práci s dětmi milovala , bavila mě a naplňovala, chtěla jsem přirozeně pro děti to nejlepší, a dát jim ze sebe to nejlepší.To stejné jsem pak vnímala i u většiny rodičů, se kterými jsem se za ta léta potkala.

Po skončení působení v mateřské škole v únoru 2020, více v mém článku, jsem se začala věnovat svému projektu a postupně se potkávat opět s dětmi předškolního věku a jejich rodiči, celá situace ohledně coronaviru přispěla k tomu, že spousta dětí zůstala ze dne na den doma a ty které mají nastoupit v září do první třídy, zůstaly často bez systematické přípravy.

V obou případech (v práci ve školce i mimo ni) jsem vypozorovala, že ve jménu LÁSKY k dětem se dopouštíme několika podobných a často se opakujících chyb, o kterých se zmiňuji níže v článku.

Ještě před tím se zeptám, když se řekne chyba, jako to vnímáte, jak to na vás působí?

Zkuste si to uvědomit. Jak jste to měli, když jste byli malí? Následovalo za chyby hubování, nesnášeli jste, když jste chybovali? Já si vzpomínám,
že doma jsem za chyby nebyla ani tak hubována, než že se vlastně netolerovaly. Když jsem měla ustlat postel v ložnici, tak jsem nedokázala, nikdy ten nádherný růžový přehoz položit tak dokonale, jako maminka. A ta pak přišla a začala to po mě opravovat. Dnes se tomu společně smějeme, tehdy jsem to vnímala jako své selhání.

To ale nebylo nic oproti tomu, co pak přišlo ve škole, úplně si vybavuju diktát, který byl posetý červenou barvou, jako makové pole, protože se prostě nedařilo a jedna chyba střídala druhou, na konci ještě velký červený vykřičník !!! Ten obraz mám v hlavě do teď.
A odtud asi pramenil můj odpor k chybě a touha po dokonalosti.
Avšak při práci s dětmi, jsem se naučila za slovo CHYBA, dosadit slovo PŘÍLEŽITOST. Je to příležitost zastavit se, zjistit, že takto něco nefunguje
a hledat dál jiné možnosti řešení.

Chápejte bavíme se tu teď o procesu vzdělávání, učení se novým věcem, poznávání. Z chyb se člověk učí a to dost často i v dospělém životě. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že existují profese
a situace, kde mohou mít chyby fatální důsledky. I tak je spousta situací a obzvlášť u dětí, kde se jedná o PŘÍLEŽITOST.

A tak si dejte šanci k nim takto přistupovat 🙂 🙂 🙂

A teď k těm příležitostem při práci s dětmi:

PRVNÍ PŘÍLEŽITOSTÍ JE TRPĚLIVOST

Možná to znáte, zeptáte se dítěte co je na obrázku, ono se zamyslí a protože, mu to přemýšlení trvá déle, než jste ochotní čekat (chybí vám trpělivost, nemáte dost času, už jste měli být jinde a dělat něco jiného…), tak mu začnete POMÁHAT. Roste to přece v lese na keři, máme to i doma na zahradě, máš to moc rád… ma-li- (v lepším případě dítě doplní –ny, v tom horším to řeknete celé za něj a ono slovo jen poslušně zopakuje).

Je vám to trochu povědomé?
Pokud ANO. Zkuste příště trochu změnit postup, položte otázku, zadejte úkol, cokoliv a vyčkejte. Pokud se vám nedostane odpovědi, zkuste dítěti pomoct nabídnout a nechte na jeho vlastní volbě, zda ji využije či nikoli. Pokud chce pomoc, pak nabídněte radu, či pomocnou ruku, pokud ne, dopřejte mu příležitost přijít na to sám.

To nemusí být ani hned, ani ten stejný den a možná nikdy, pokud to bude pro dítě důležité, zeptá se později samo, a učí se tím požádat o pomoc a nás „dospěláky” to učí trpělivosti.

DRUHOU PŘÍLEŽITOSTÍ JE DŮSLEDNOST

Někdy se setkávám s tím, že je zaměňována za přísnost ( a to v obou protipólech). Přísnost ve smyslu ještě je malý, nechci na něj být tak tvrdá, ale i ve smyslu direktivní výchovy , která je ospravedlňována jako důslednost.Pokud sami sobě poskytnete příležitost důslednosti v rámci výchovy dítěte, bude to i obrovská příležitost pro vaše dítě, které si tak rozvíjí zodpovědnost.

Jak to funguje?
V životě předškolních dětí je důležitý jistý řád, ten pro ně totiž představuje JISTOTU (jistota zajišťuje pocit bezpečí). Takže pokud vyslovíte věty typu:
Půjdeme na procházku, až si uklidíš hračky.
Dnes nemám čas , aby si mi ukázal svůj obrázek, ale podívám se na něj zítra.
Dneska tě ze školky nevyzvednu po obědě, ale vyzvednu tě v pátek.

Pak je neskutečně důležité, aby jste byli důslední v jejich dodržování. Tím vytváříte pro dítě jednak pocit JISTOTY, co se řekne to platí a současně v nich budujete zodpovědnost.

Půjdeme na procházku, až si uklidíš hračky =>vy jste DŮSLEDNÍ opravdu se půjde ven, až bude uklizeno=>dítě vnímá, že vaše slovo platí (a má ve vás VZOR) a vedete ho ke zodpovědnosti (já sám svým chováním rozhodnu o tom, jak to bude dál).

Dneska tě ze školky nevyzvednu po obědě, ale vyzvednu tě v pátek=>vy NEJSTE DŮSLEDNÍ (ani v pátek dítě nejde po obědě), doporučuju rozhodně se nespoléhat na to, že dítě zapomene=>dítě vnímá, že vaše slovo nemá velkou váhu (nemůžete očekávat, že později k vám bude otevřené
a upřímné) tento VZOR ve vás nevidělo a současně nemá JISTOTU, neorientuje se v tom, kdy tedy věci platí a kdy ne, je to pro něj CHAOS=>
a konečně, vy jste nebyli zodpovědní vůči slibu, který jste dali dítěti, myslíte, že můžete pak vy požadovat zodpovědnost?

Nebuďte na sebe přísní a učte se důslednosti po malých krůčcích (vydržím a nepůjdu večer, hned jak děti usnout sbírat všechny hračky do boxů, a pokud to přece jen nevydržíte, ukliďte jen něco a něco nechte na starost dětem).

TŘETÍ PŘÍLEŽITOSTÍ JE PROSTOR , ABY SI DĚTI VĚCI DĚLALY SAMI

Jedná se v podstatě o spojení obou předchozích bodů. Dítě si vystřihuje obrázek z časopisu, v lepším případě mu dovolíte, aby vzalo do rukou nůžky a když vidíte, že stříhání podle čáry se mu zatím moc nedaří, rozhodnete se mu pomoct a obrázek za něj dostřihnete (chcete přece jen, aby to mělo krásné) v horším případě, mu ani nůžky do rukou nedáte a obrázek za něj vystřihnete celý (děláte to přeci proto, aby si neublížilo).

Buďte trpělivý a dejte dítěti čas, aby se to mohlo naučit (potřebuje vlastní zkušenost – je celkem pravděpodobné, že párkrát toho z obrázků moc nezbude). Buďte důslední směrem k sobě a do TVŮRČÍHO procesu dítěte nezasahujte= necháte ho obrázek vystřihnout, ale pak mu ho ještě zarovnáváte (mohlo by pak získat obraz o sobě sama, že není dost dobré). A odtud plyne i poslední příležitost, o které bych chtěla dnes mluvit.

ČTVRTOU PŘÍLEŽIOTOSTÍ JE RESPEKTOVÁNÍ KREATIVITY DÍTĚTE

Všichni se rodíme jako tvůrci, s různými dary a talenty, přáními a sny, je ovšem možné, že vlivem okolí a společnosti jsme na naše dary, talenty, sny
a přání cestou zapomněli a nebo jsme je trošičku , možná taky pořádně osekali, zaškatulkovali a přizpůsobili.

Děti jsou naštěstí od tohoto ještě oproštěny.
Takže vás moc prosím, nechejte děti snít a nesnažte se je lapit do sítě toho, co je reálné a možné, spíš se zkuste někdy dětmi inspirovat. Zamyslete se nad tím, jaké jsou i vaše sny , po čem teď doopravdy vaše srdce touží (může to být opravdu cokoliv – nové auto, zdraví, peníze, dovolená, více času s rodinou… a nic není špatně).

Zkuste si s dětmi povídat po čem touží, a o čem sníte zase vy, můžete si společně vytvořit obrázkovou (obrázky můžete malovat, vystřihnout
z časopisu, nebo vytisknout na počítači) koláž, která zachycuje vaše sny a tužby.

Další dávku inspirace jak pracovat se svými dětmi naleznete v mém e-Booku zdarma.
Přeji Vám krásný čas s vašimi dětmi.

Vaše paní učitelka Janička