MŮJ PŘÍBĚH
S VÁŠNÍ A RADOSTÍ OBJEVUJI DARY
A TALENTY KAŽDÉHO PŘEDŠKOLÁČKA.
S ÚCTOU A RESPEKTEM POMÁHÁM
RODIČŮM TĚMTO DARŮM SVÝCH DĚTÍ POROZUMĚT.
DNES MÁM TO ŠTĚSTÍ, ŽE SE MOHU DÍVAT NA SPOKOJENÉ DĚTI
Usměvavé tváře dětí odcházejících z mateřské školky do první třídy. Po boku jim stojí milující a podporující rodiče, kteří jsou pyšní a současně také klidní, vědí totiž přesně, jak si jejich dítko stojí, v čem spočívají silné stránky jejich ratolesti
a jak ho mohou vhodně podpořit ve chvílích, kdy se nezadaří, nebo když je potřeba kompenzovat zátěž centrální nervové soustavy.
Jako třešničky na dortu se mi dostává kladné, kvalitní, motivující a podporující zpětné vazby ze stran kantorů prvního stupně základních škol, rodičů a zejména dětí samotných, kterým se pokaždé rozsvítí oči radostí při setkání semnou
a to bez ohledu na to zda je jim 7, 10, 15 nebo 18 :). A s vděčností vzpomínají
na předškolní léta.
Rodiče potvrzují má slova, která hovoří o významném životním mezníku a s ním spojenými změnami. A konečně kantoři základních škol, kteří si pochvalují, jak jsou děti motivované, připravené na systematickou práci, základy čtení, psaní, počítání a orientace v praktickém životě. A já vím a cítím, že to kdo jsem, je mým posláním, že mě to naplňuje a dává mi to smysl.
ZAČÁTKY OVŠEM NEBYLY ZDALEKA TAK JEDNODUCHÉ, PŘEJÍCÍ A PODPORUJÍCÍ
Když v roce 2007 přišla nabídka práce v mé vysněné mateřské školce , tak jsme neváhala příliš dlouho. Práce mě bavila a naplňovala, ale přípravou jsem trávila neskutečné množství času a stále ne a ne se zorientovat v obrovském množství informací, které postrádaly ucelený systém.
Kolegyně se mě snažily přesvědčit, že jsem mladá a elán mě brzy přejde, v jedné z dalších školek, kde jsem začala pracovat v roce 2010 jsem se zase potýkala
s rodiči, kteří byli přesvědčeni, že pokud nejsem sama matkou, těžko jim budu radit s výchovou a vzděláváním jejich vlastních dětí.
POŘÁD JSEM CHTĚLA BÝT 100%
Abych všechny přesvědčila a všem něco dokázala, začala jsem v práci trávit okolo deseti hodin denně. Přesto jsem si pak ještě spoustu příprav, stříhání výzdoby, čtení vyhlášek, zákonů, metodických pokynů a odborných článků vozila s sebou domů. Při akcích školky jsem zaměstnávala půlku rodiny podílející se na organizaci a průběhu akcí.
Chodila jsme na všemožné semináře zaměřené na rozvoj dítěte, dětské osobnosti, komunikace s rodiči, tvorby prezentací, různých kreativních
a rozvíjejících technik. Vždy když jsem měla pocit, že už jsme se o kousek posunula, našla jsem někde něco, co mě přesvědčilo, že jinde to dělají o 100% lépe a tak jsem se zakousla do práce a začala makat ještě víc. Což ale začalo mít dopady na soukromý život.
NAJEDNOU BYLO VŠECHNO JINAK...
Do cesty mi začaly přicházet semináře, workshopy, knihy a eBooky z jiného soudku=>začala jsme se věnovat vlastnímu seberozvoji, sebelásce
a sebepoznání a začala si vážit svého času.
Tím jak jsem začala poznávat sebe, začala jsem i snáze a lépe rozumět osobnosti dítěte. Tyto poznatky jsem začala třídit a porovnávat a chtěla vědět stále více, absolvovala jsem kurz grafomotoriky, logopedické asistentky, alternativních vzdělávacích programů…
Jako mozaiku jsem si začala skládat dohromady ucelený systém poznatků směřujících k rozvoji dítěte s ohledem na jeho zájmy, potřeby jedinečnost
a s respektem k jeho osobnosti, silným stránkám a příležitostem k dalšímu rozvoji a poznání. Společně s tím se mi podařilo do tohoto procesu začlenit
i rodiče a v kontextu jejich píle a mé podpory z nich učinit erudované průvodce milovaných dětí na cestě za poznáním.
MYŠLENKA SDÍLET SVÉ ZKUŠENOSTI
S OSTATNÍMI LIDMI MĚ DOVEDLA AŽ SEM
Dnes jsem průvodkyní dětí předškolního věku na cestě za poznáním vlastních schopností a dovedností a současně své know-how předávám rodičům
a pedagogům.
